Rozhodla jsem se ukázat několik starších obrázků, které jsem zkoušela malovat podle obrazů Vincenta van Gogha. Jsou z roku 2014.
Pamatuju si, že jsem prostě chtěla jeho díla poznat nějak hlouběji. Zkoumat jejich tahy a postup, jak možná vznikala. Jít po stopách Van Goghova malování… Objevila a vyzkoušela jsem díky nim nové odstíny a kombinace barev. A taky bylo zajímavé jednou vědět předem, jak obraz dopadne – že bude vypadat dobře ;-) Číst dál
Vloni jsem začala pracovat na výšivce podle Vincenta van Gogha. Na stroji jsem tenkrát tvořila různé věci technikou volné výšivky a taky zkoušela malovat kopie Van Goghových obrazů a zkoumala jejich tahy. A při tom jsem si všimla, že jeho obraz Hvězdná noc je namalován tak krásnými dlouhými liniemi tahů, že k vyšití volnou výšivkou přímo láká.
Ze začátku mi šití šlo skvěle od ruky, protože už po pár prvních „tazích“ se motiv začal hezky rýsovat. Měla jsem však v plánu ho propracovat docela detailně, takže když už byly všechny podstatné prvky obrazu vyšité a výtvor by se dal považovat za hotový, pořád mě ještě čekalo hodně, spíš už rutinní, práce se zahušťováním stehů a dolaďováním detailů a moje nadšení dosti opadlo – holt poněkud větší sousto, než jsem čekala :-) Číst dál
Navazuji na svůj předchozí článek o Vincentu van Goghovi.
Tady jsou slibované úryvky z jeho dopisů. Takový malý náhled do jeho života a hlavně úvah a pocitů.
Kolik krásy je v umění, jenom když si člověk může vzpomenout na to, co viděl, pak nikdy není prázdný nebo opravdu opuštěný a nikdy není sám.
Inspirací k tomuhle článku mi byla kniha Vincent van Gogh: Dopisy. Je to český překlad výběru z Vincentových dopisů, kterých se zachovalo celkem 819 a z nichž většinu napsal svému bratrovi.
Když jsem knihu četla, měla jsem chuť sepsat o ní pak nějaký text, shrnout zajímavosti, které jsem se dozvěděla, a doplnit to pár úryvky z dopisů. Potom jsem ale začala číst dopisy i v originále (nebo spíš v anglickém překladu a srovnávat s holandským či francouzským originálem), protože jsem cítila, že ten český překlad není úplně věrný (což mezi tak odlišnými jazyky zkrátka nejde, v překladu se vždycky něco ztratí) a že v tom výběru je vlastně předvybrané to, co zaujalo někoho jiného. Takže se můj text a moje úvahy poněkud rozrostly a už to není jen o té české knize, ale o Vincentu van Goghovi (a jeho dopisech) obecně. Číst dál
