Někde už jsem tu o tom psala. Baví mě ten proces tvorby – kdy jen ze základních materiálů (jakoby z ničeho) vznikne něco. Odjakživa mě na všem vlastnoručně vyráběném bavilo, že můžu realizovat svoji představu. Vlastně to jsem brala jako podstatu handmade věcí – netvořit výrobek podle nějakého cizího návodu, ale že každý jeho kousek je fakt můj. Číst dál
Občas když něco vytvořím, mám pocit déjà vu – jsem překvapená, jak přesně se moje představa zhmotnila, až mám skoro pocit, že ta věc musela existovat už předem. Párkrát jsem si dokonce na závěr na okamžik říkala tyjo, proč to dělám podruhý, vždyť už to mám jednou hotový :-) A nebo je to možná úplně normální, že když se člověk do něčeho ponoří, zdá se mu pak, že to tu bylo odjakživa… Číst dál
Už je po vánocích, tak sem můžu dát fotky několika věcí, které jsem ušila jako dárky na konci loňského roku. Malé taštičky/kapsičky na kosmetiku a jiné drobnosti.
Když šiju něco úplně nového, vždycky si říkám, že kdyby to mělo nějaký nedostatek, tak když to rovnou někomu dám, už se o něm nedozvím a nebudu ho moct doladit… Takže když jsem zkusila ušít první kapsičku, jakmile jsem někam jela, hned jsem ji vzala s sebou, abych ji otestovala. Hodila jsem do ní různé drobnosti – kapesníky, lůj na rty, hřeben, sponky. A fakt mě překvapilo, jak je praktická. Takže teď už se bez ní neobjedu :-) Tím spíš, když má navrchu obrázek a vevnitř veselou podšívku :-) Číst dál
Baví mě kombinovat kreslení a šití. Tedy že navrhnu / nakreslím nějaký motiv a pak ho na něco přišiju nebo vyšiju. Většinou na tašku nebo na polštář (jako třeba na tyto polštáře). Barevné plochy obrázku vystřihnu z látek, hustým cik-cak stehem pak vyšiju jejich obrysy a jiné detaily a tím látky zároveň připevním k podkladu.
Teď jsem trochu „pokročila“. Nebo spíš přešla zpět? :-) Od v podstatě řemeslného vyšívání podle vzoru k improvizovanému šití podle nálady. Ke kresbě nití. Na látku si jen předem načrtnu tvary a rovným stehem je pak „vybarvuju“ a kreslím linie – volně, jako bych kreslila nebo šrafovala tužkou. Číst dál
Už několikrát mě napadlo ušít si jednoduchý cestovní „penál“ na štětce. Konkrétně pokaždé, když jsem se někam chystala a štětce různě svazovala gumičkou a zarolovávala do papíru, aby se jim nezohýbaly štětiny.
Teď jsem si ho konečně vyrobila. Výjimečně jsem potlačila svůj nepraktický perfekcionismus (který se snaží každý steh mít dokonalý), takže švy nejsou všechny úplně rovné, ale zato byl penál hotový rychle, účel plní, detaily stejně nikdo zkoumat nebude, a bavilo mě to mnohem víc. Číst dál
