Bývala bych nevěřila, že ještě někdy vezmu do ruky ruční vyšívání. Ale od doby, co se všichni bojí nebo těší, že za nás všechno bude dělat AI, jsem si ještě víc než dřív začala užívat malování a ruční tvorbu celkově a mám dojem, že tahle moje náhlá chuť vyšívat do toho spadá taky. Vyloženě jsem se těšila, jak pomalu to bude přibývat; projektík, který nejde uspěchat, který občas vezmu do ruky a chvíli mě bude provázet.
Měla jsem přibližnou představu, v jakých barvách výšivka bude (bílá, růžová, fialová, tyrkysová, žlutá). Motiv jsem si načrtla křídou na látku, začala vyšitím obrysů (abych si vyznačila základní tvar, protože křída se hned setřela) a pak jsem postupně vyplňovala plochu a různě střídala barvy a uspořádání stehů podle toho, jak to vyšlo a jak jsem měla chuť :-)
Výšivka je na černém kanafasu a použila jsem klasické české bavlnky Mouline z Niťárny Česká Třebová. Na fotkách jich sice vidíte hromadu, ale ve skutečnosti obrázek plně spotřeboval jen dvě přadýnka smetanově bílé (plus něco od každé z dalších barev).
Až na bavlnky jsem využila materiál, který už jsem měla doma (podšívka je dokonce z nějakých úplných kdesi nalezených zbytků látek). Když byla výšivka – budoucí přední strana batůžku – hotová, vybrala jsem k ní barevně ladící zbývající části batohu. Jeho vnější strana je tedy z kanafasu (100% bavlna) – přední strana černá, zadní strana fialová. I podšívka je dvoubarevná – jedna strana šedá, druhá růžovofialová. A jako popruhy bílé bavlněné šňůry.
