Pokud později vytvořím krásnější díla, nebudu pracovat nijak odlišněji než nyní; myslím, že to bude to stejné jablko, jen zralejší – já se neobrátím v tom, co jsem si myslel od začátku. – A proto za sebe mohu říci, pokud za nic nestojím teď, pak nebudu za nic stát ani později – ale pokud později ano, pak i nyní. Neboť obilí je obilí, i když měšťanům připadá zpočátku jako tráva – a naopak.
Tenhle citát mám prostě ráda.
Teď, když jsem na něj znovu narazila dlouho po té, co jsem Vincentovy dopisy četla, úplně ve mně oživil celou jejich atmosféru a filosofii.
Těch pár slov přesně vystihuje Vincentovo odhodlání, přístup k malování a víru v jeho umění.
(dopis 24. října 1884)
