několik úryvků z rozhovoru s doc. RNDr. Janem Pokorným,
k přečtení doporučuju celý rozhovor zde
Jestliže na tom kilometru čtverečním máte les nebo ovocný sad a rybníky, většina energie jde do výparu vody. Vodní pára neodchází rychle, protože už není síla, která by ji hnala rychle vzhůru, voda se vrací jako drobný déšť, mlha nebo ranní rosa, když se v noci ochladí. To je malý vodní cyklus, který ale existuje jen tehdy, pokud je dostatek vegetace a vody.
Máme velké půdní bloky, které jsou odvodněné a vzrostlá vegetace, která chladí, je na nich jen krátkou dobu. Kukuřice začne růst v červnu, a to už sekáme řepku a obilí. Pak zůstanou holá, přehřátá pole. Na sklizeném, odvodněném poli je najednou povrchová teplota 50 stupňů a horký vzduch jde nahoru. Suchá plocha vypadá nevinně, ale právě z ní stoupá rychle vzhůru ohřátý vzduch, který odebírá vlhkost z okolí. Tak krajina vysychá.
Hospodáři v krajině, zemědělec, lesník, rybníkář a případně územní plánovači určují množství a kvalitu vody i místní klima a tato úloha by jim měla být přiznána.
Potřebujeme každou vodu, která naprší, poslat zpátky přes rostliny, tím recyklujeme do rostlin i živiny, které nezbytně z polí odtékají. Časem se pak dostane voda i do podzemí, protože bude víc pršet.
Před dvaceti lety jsem dal inzerát, že hledám klimatizační zařízení, které je jenom na sluneční pohon, je tiché, z recyklovatelných materiálů, ideálně by mělo vázat oxid uhličitý a vytvářet kyslík. Mělo by klimatizovat výkonem dvaceti až třiceti kilowattů a chladící výkon regulovat podle množství přicházející sluneční energie a vyžadovat minimální údržbu a náklady. To všechno a ještě více dokáže strom.
Strom navíc poskytuje útočiště různým živočichům. Když je zdravý, vylučuje volatilní organické látky, terpenoidy, a ty působí antidepresivně.
Procházka ve zdravém lese není jenom optický vjem uklidňující zelené barvy. Je to kvalita vzduchu, kyslík vytvořený fotolýzou vody s trochou ozonu, chemie těch terpenoidů, jehličí a listy vychytaly prach a další, co nevíme.
Společnost, tedy vědci a politici se soustředí na to, že klima je tvořené atmosférou a skleníkovými plyny. V textech Mezivládního panelu pro klimatickou změnu se doslova píše, že hospodařením v krajině neovlivníme množství vodní páry, že ho ovlivňujeme tím, jak vypouštíme skleníkové plyny. S tím nelze souhlasit a je to pitomost. Když odvodním nějaké území, tak stoupá povrchová teplota půdy, ohřívá se vzduch a ten stoupá vzhůru a odnáší vodní páru rychle vzhůru. V doporučeních pro rozhodující sféry se píše jen o oxidu uhličitém a skleníkových plynech. Není tam ani slovo o tom, že měníme distribuci sluneční energie na zemi tím, co sluníčku nabídneme, tedy krajinným pokryvem. A není tam ani slovo o přímé úloze vody a rostlin v klimatu.
Problémy začínají od vědců, kteří si odporují v principech chápání klimatické změny, mnozí ignorují přímou funkci vody a vegetace v utváření klimatu. Více se věří modelům, nežli vlastním očím a zkušenostem. Modely nedokáží postihnout dynamiku přeměn sluneční energie přes rostliny a vodní páru, která je nejvýznamnějším skleníkovým plynem, tvoří ovšem i mlhu a mraky, které stíní a přenáší sluneční energii v „čase a prostoru“. To, že nedokážeme tyto děje modelovat, neznamená, že můžeme tyto nejdůležitější procesy ignorovat.
