Od té doby, co pravidelně peču chleba, mám občas nějak málo utěrek :-)
V utěrce (a ošatce) ho nechávám kynout, zabalený v utěrce ho pak skladuju… Tak mě to inspirovalo po nějaké době zase sednout k šicímu stroji a ušít si jednu další.
Tak dobře, přiznávám.
Prostě se mi zdálo, že ten voňavý, slaďoučký, pokaždé jinak křivý krasavec by si zasloužil nějakou speciální novou :-)
Nemusela jsem přemýšlet, jaký má mít rozměr, přišel mi totiž vhod jeden můj článek, kde jsem si (chytře ;-)) poznamenala, jak velkou utěrku jsem šila. Ta se osvědčila, takže jsem použila stejný rozměr: cca 54 x 70 cm látky (samozřejmě předem vyprané a tedy vysrážené).
A nebyla bych to já, kdyby šití utěrky skončilo jen zaobroubením obdélníku látky, takže jsem na ni ještě vyšila lipové listy a navíc ji ozdobila roztřepeným okrajem (uvidíme, jak ten bude praktický…).
Vše, včetně výšivky, je šité bavlněnou nití. Nemyslím, že by případná výšivka polyesterovou nití měla nějaký podstatný neblahý vliv na savost, ale to víte, detaily a perfekcionismus… když utěrka, tak prostě má být celá z přírodního vlákna, to saje nejlíp :-)
A pro vás, kdo jste dočetli (a doscrollovali) až sem, mám video z jejího vyšívání. Takže takhle vypadá volné vyšívání na stroji / kresba nití v praxi – skutečně to připomíná kreslení :-)
Rovnou zodpovím i případné dotazy: používám běžný šicí stroj s quiltovací patkou a vyšívací kruh.
(Více o této technice si můžete přečíst v mém článku o vyšívání na stroji.)
To bych se teda netrefila, abych obrys obšila dvakrát.
Asi ani přibližně.
Utěrka jedna báseň. Můžeš s ní vítat chlebem a solí poutníky nebo delegace.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti :-D Když si vzpomenu na starou Ladu po babičce, která buď nešila a nebo zas šila hrozně rychle a rychlost se vůbec nedala regulovat, tak v porovnání s tím mi vždycky připadá, že můj „moderní“ stroj šije vlastně úplně sám :-))
A utěrka s chlebem zní jako dobrej nápad, co vzít jako dárek na návštěvu, asi s tím začnu! :-)