no a co císař? prej má zas nový šaty? tuhle sme na něj koukali – moc mu to slušelo – a jak krásně mluvil – až se mu vod huby prášilo – však ho taky daboval ten – jakvonsemenuje – takovej fešák – má dceru nejvyššího velekněze –
– a ten je prej zas nějak nemocnej, řiká se – u nás, jak se to rozneslo, kdo měl co zdravýho, běžel se skovat –
– vona láska vocaď pocaď, žejo –
co já – já mám tuberu – mně je hej – ale co mladý? – No a co v sídelním městě? – že prej se staví zas novej palác – a to je dobře – dyť proto sme na světě a kvůlivá tomu se dřem, aby to měl císařpán pěkný – –
nojo, no –
a žumpu nám taky nevyvezli –
to máte jedno k druhýmu –
…
– tady koukám píšou, že sme první v těžbě vajec – no – to se jednomu hned uleví –
copak tohle se dělá? takhle my reprezentujeme své pupíky? své delegované zástupce, krasavce inteligentní, kteří nepodvádějí, nelžou a nekradou?
Hlídat tak neposlušné a nevděčné lidé, to stojí moc a moc peněz. Vlastně všechny.
… bělostné škorně bude mít protkávané zlatou nití – bělostné sako poseto duhovými květy a jeho veliká čepice každému praví: já jsem veliká čepice a toto pode mnou jest zajisté znamenitý muž, neboť já jsem jeho veliká čepice!
císař nás dobře vede, ale my špatně jdem!
Úryvky jsou z knížky Alexandra Berková: Magorie.
Krásná nadčasová alegorie.
Knížka existuje i jako rozhlasová inscenace, úžasně namluvená Jiřinou Jiráskovou, Jiřím Sovákem a dalšími herci.
