akryl na plátně 70 x 100 cm
2017
z procesu malování
Sekačky vrčí po lučinách a konifery šumí po dědinách. Člověk, který pochopil opravdový smysl zahrádky, už ji nemůže vnímat jako čistě materiální skládačku barev a tvarů. V „moderní“ zahradě si připadá jako v naaranžované výkladní skříni luxusního obchodu. Nikde nic praktického, všechno je dražší, něž by mělo, nejlépe dovezené z ciziny, a hlavním motivem je vzbudit zdání přepychu. Cílem péče o zahradu je dokonalá upravenost. A samotná péče se skládá vlastně jenom z uklízení, pořád dokola. Jako by to nestačilo doma.
Přijde první vedro a všechno schne, jako by si příroda bez hadice a rozprašovačů neuměla poradit sama. A všechny ty rostliny pořád rostou, vždyť to jen přidělává práci se stříháním a řezáním! Zahrádkář pak raději pořizuje všechno zakrslé nebo převislé a na ty zbývající neukázněné rostliny nakupuje hlučné motorové přístroje. Zelenina se musí okopávat, hnojit a zalévat, padne na to spousta chemických přípravků – to už je přeci levnější si ji koupit v obchodě a je klid, ne? […] Člověk v pasti už nepečuje o zahradu pro sebe, ale pro uznání od svého okolí. Třeba by tam ty sedmikrásky i rád nechal, ale co by tomu řekli sousedi?
(úryvek je z knihy Ekozahrady od Jaroslava Svobody)
Sedmikrásky v obřím vydání! To je nápad! :-) Sedmikrásky mám ráda.
Přesně, obří sedmikrásky :-))
Taky je mám ráda, a vůbec všechno „obyčejné“ kvítí :-)