Už nějakou dobu jsem se chystala jít se podívat do Veletržního paláce do Národní galerie, ale za 300Kč vstupného už si to chce přece jen trochu naplánovat, aby člověk měl čas si ji pořádně projít a ne tam zajít jen na hoďku. A já pořád nějak nenacházela vhodnou příležitost.
Takže když jsem pak náhodou den předem zjistila, že na státní svátek 28. září bude vstup zdarma, skvěle se mi to hodilo :-)
Trochu jsem čekala, že toho využije tolik lidí, že se hned u vchodu otočíme a zase půjdeme, ale návštěvnost byla asi jako obvykle, žádné davy. Takže jsme v galerii strávili několik příjemných hodin, i když ke konci nás už teda pěkně bolely nožičky :-)
Neměla jsem v plánu vůbec nic fotit, jen se dívat a dívat, ale nakonec jsem si stejně pár fotek pro inspiraci a připomenutí pořídila.
František Kysela: Tapiserie Tkalcovství
A roztomilý detail s ovečkou, jak sleduje tkalcování :-)
Vincent van Gogh: Zelené obilí
Říkala jsem si, že tenhle obraz si fakt fotit nepotřebuju, když na internetu už je aspoň milionkrát. Ale pak mi to nějak nedalo :-)
Ve skutečnosti má opravdu nádherný barvy.
Raoul Dufy: V přístavu
Camille Pissarro: V zelinářské zahradě
Krásný kontrast světla a stínu – to osluněné pozadí z obrazu úplně září.
Léon Delachaux: Pletoucí děvče
Na tomhle obrazu mě hlavně zaujalo to neuvěřitelně živé zachycení materiálu – pleteného vlněného šálu – úplně jsem měla pocit, že se ho dotýkám.
Josef Čapek: Chlapci v lese
V jednoduchosti je krása :-)
Václav Špála: Krajina
Václav Špála, ten se modré barvy nebál :-)
Tady se mi líbí, jak je modrá vyvážená růžovou.
František Kaván: Na vzduchu domova
Pro Františka Kavána začínám mít slabost. Pochází ze stejného kraje jako já a tam i maloval. V dětství mi jeho obrazy nijak zvlášť zajímavé nepřipadaly, protože na nich byly motivy, které jsem stále viděla okolo sebe. Asi právě proto je teď oceňuju. Louka, nebe, hory na obzoru.
Celý můj dojem možná vystihuje název právě tohoto obrazu: na vzduchu domova.
Jindřich Prucha: Vesnice (Jaro v Železných horách – Před bouří)
Ben Vautier: Magická skříňka
Opravdu je magická. Probouzí ve mně neodolatelnou chuť experimentovat a tvořit :-)
A ještě její detail s kravičkou:
J. Prucha je dobrej, žejo! Před lety měl samostatnou výstavu, velkou.
Dufy mě pobavil – jek ten stěžeň je rovnou uprostřed. A pro námořnickou abecedu, vlajkovou, jsem měla vždycky slabost.
Špálu mám taky ráda, i když často v něm vidím jeho inspiraci – Cézanna zejména – a obšlehátoři, kde rozpoznám původní inspiraci, mi nevoněj. Proto taky nemám ráda Maneta ani moc Dalího. Jen to, co mi na nich připadá originální, jejich.
Kavám mě udivuje prostorou motivů – třeba roh les,a úplně nezajímavý motiv, co by nikdo nemaloval. Bez výrazného prvku. Nebo kousek rybníka. Při tom jeho nekýčovitém zpracování je to právě výborný.
jéé, opr:
Kavám má být Kaván
a prostorou má být prostotou motivů!
roh les, a – má být roh lesa.
Díky za komentář!
Ve Špálovi taky vidím jeho inspiraci, ale přijde mi, že to pojal hodně po svém, tak se mi spousta jeho obrazů líbí. Hlavně teda ty, v kterých vidím víc jeho, než tu inspiraci – taky obšlehátory moc nemusím :-)
A Kaván – „prostota motivů“ – to je přesně to, co mám na mysli, a čím mě fascinuje! Jen jsem nevěděla, jak to napsat :-)