Staré šicí stroje mají takové ladné tvary, že bylo jen otázkou času, kdy některý nějak ztvárním. Vlastně kdy ho vyšiju, protože která jiná technika by se na to hodila líp? :-)
Rozhodla jsem se ho vyšít jen takhle jednoduše, linkou, to jeho tvary hezky vyniknou.
(Výšivka má rozměr 30 x 30 cm.)
Tenhle starý šlapací stroj mi byl vzorem:
Párkrát jsem na něm šila. Je to zvláštní pocit, nepotřebovat žádný kabel a zásuvku. Taková neobvyklá nezávislost.
Staré stroje mají menší patku a pod ní mnohem míň (podávacích) zoubků, takže neumí látku tak přesně posouvat a šít rovně samy od sebe, jako ty dnešní. Člověk musí látku přidržovat a víc se přičinit, když chce rovný steh.
Nechápala jsem, jak na tom mohly naše prababičky něco ušít.
Hlavně to, jak na začátku sladit pohyb roztáčení kola se šlapáním do pedálu, aby stroj začal šít. (Takže když se mi konečně rozjel, šila jsem pořád dál a dál a snažila se nezastavovat :-)) Ale po prvních pár ušitých metrech už jsem trochu získala cit, a když jsem k němu pak sedla zas po několika týdnech, bylo to jako jet na kole – už to asi nikdy nezapomenete.
Detail výšivky:
Tady je rozpracovaná výšivka, ještě s podkresem značkovacím fixem a neodstříhanými nitěmi:
Nádhera. Nechápu, jak tohle někdo – ty, ne jen tak někdo – vyšije. Je to paráda. Všechno.
Konkrétně u téhle výšivky taky nechápu ;-) Už když jsem si ji předkreslovala, jsem si říkala, že to teda fakt nevím, kdo to bude vyšívat – všechny ty detaily, aby si byl ten šicí stroj podobný… :-))
Každopádně díky za všechny komentáře!!! Mám radost :-)