Někde už jsem tu o tom psala. Baví mě ten proces tvorby – kdy jen ze základních materiálů (jakoby z ničeho) vznikne něco. Odjakživa mě na všem vlastnoručně vyráběném bavilo, že můžu realizovat svoji představu. Vlastně to jsem brala jako podstatu handmade věcí – netvořit výrobek podle nějakého cizího návodu, ale že každý jeho kousek je fakt můj.
Jediná věc, kterou jsem ušila podle návodu, byl obal na notebook. Ale i to až poté, kdy jsem jeden skoro ušila podle sebe. Téměř dokonalý, s krásným tlustým plastovým zipem okolo. Na jednom rohu se mi zip dokonce (nevímjak) podařilo přišít tak, že vytvářel hezký oblý roh, ale když jsem ho přišívala na druhém rohu, omylem jsem jehlou prošila i kousek zipu a ulomila mu jeden zoubek. Rádobydokonalej obal s rozpadajícím se zipem. Na další pokus už jsem neměla sílu, tak jsem se rozhodla ušít úplně normální jednoduchej obal na suchej zip, na které jsou na netu návodů spousty. (Zpětně musím uznat, že nemuset u toho šití skoro přemýšlet a jen jet bod za bodem podle návodu, mělo taky něco do sebe. Bylo to zas takový úplně jiný…)
Takže abych se dostala k tomu, o čem vlastně chci psát :-)
Volné vyšívání (free motion embroidery) je taková ještě svobodnější varianta toho, že můžu ušít úplně cokoliv. Protože už ani nešiju jen rovně nebo do zatáčky, jako se šije normálně, ale naprosto libovolně. Pořád mě to fascinuje. Obzvlášť když si vzpomenu, jak jsem se dřív pokoušela kreslit nití pomocí klasického šití a cikcak stehu. Třeba taška s mrkví.
A teď jsem při tom volném vyšívání navíc objevila (jak to jen pojmenovat…) hru světla a stínu. Něco jako když třeba samet nebo manšestr vypadá různě podle toho, z kterého směru se na něj díváte. Podle toho, jakým směrem vedou stehy na látce, tak plocha jimi vyplněná vypadá z různých směrů různě. Takže nejen s barvami, ale i se směrem stehů si lze pohrát. I s jednou barvou nitě pak výšivka vypadá, jako by měla několik odstínů.
Mimochodem, některé barvy nití „smíchané“ do sebe vypadají fakt dobře. Jako když při malování nemícháte barvy na paletě, ale pokládáte je na plátně vedle sebe a ony se spojí až v oku diváka.
Třeba tahle zelená a zelená.
Tentokrát jsem tedy ušila kabelku s výšivkou lipového listu. Stejný princip a ta samá šedá látka jako u kabelky s dubovými listy.
V sešitě vlevo je vidět, jak hluboce propracovaný byl počáteční návrh ;-)
