Hvězdná noc, vyšívaný obraz

Vloni jsem začala pracovat na výšivce podle Vincenta van Gogha. Na stroji jsem tenkrát tvořila různé věci technikou volné výšivky a taky zkoušela malovat kopie Van Goghových obrazů a zkoumala jejich tahy. A při tom jsem si všimla, že jeho obraz Hvězdná noc je namalován tak krásnými dlouhými liniemi tahů, že k vyšití volnou výšivkou přímo láká.

Ze začátku mi šití šlo skvěle od ruky, protože už po pár prvních „tazích“ se motiv začal hezky rýsovat. Měla jsem však v plánu ho propracovat docela detailně, takže když už byly všechny podstatné prvky obrazu vyšité a výtvor by se dal považovat za hotový, pořád mě ještě čekalo hodně, spíš už rutinní, práce se zahušťováním stehů a dolaďováním detailů a moje nadšení dosti opadlo – holt poněkud větší sousto, než jsem čekala :-) Takže jsem výšivku odložila stranou a znovu se do ní pustila až letos na jaře, kdy jsem ji po několika zádrhelích (jako třeba že mi v nejlepším došla bledě žlutá nit) celkem rychle došila. Nebo spíš v určité fázi prohlásila za hotovou. „A conclusion is simply the place where someone got tired of thinking.“ ;-)

Jako pozadí jsem použila tmavě modrý kanafas (o rozměru cca 40 x 42 cm) a motiv vyšila běžnýma nitěma, které používám i na vše ostatní, takže se výšivka dá klidně vyprat. Pro zpevnění během práce jsem látku podložila dvěma vrstvami trhacího vlizelínu, který, ačkoliv je tenký, je tuhý a nekrabatí se, takže látku hezky vyztuží (a po vyprání pak úplně změkne).

Původně jsem chtěla z výšivky vytvořit povlak na čtvercový polštář (proto je také motiv trochu upravený do tvaru čtverce). Jenže když jsem po došití na závěr odstřihla přebytečný vlizelín na okrajích a výšivku lehce obroubila, sama o sobě začala vypadat jako nějaké umělecké dílo. Takže polštář se z ní nakonec nestal. Chtěla jsem jí vytvořit dřevěný nebo látkový rámeček, ale pak mi přišlo, že nepotřebuje nic dalšího. Zůstala tedy čistě tak, jak byla, jen jsem okraje obroubila hustým úzkým cikcakem a po obvodu rovným stehem vyšila jakýsi tenký rámeček.

Tak se mi to líbí nejvíc, prostě jen látka a výšivka.

A ačkoliv jsem si v určitých chvílích slibovala, že nic tak složitého podruhé tvořit nebudu, už když jsem se blížila ke konci téhle výšivky, začala jsem se těšit na pokračování a přemýšlet nad dalšími (vlastními) motivy. Protože sledovat při vyšívání ty vznikající linie a jak se plochy postupně zaplňují strukturou ze stehů, to je skoro jako nějaká meditace.

Tentokrát jsem i kousek vyšívání natočila na video. To jsem byla zrovna asi tak ve třech čtvrtinách práce (video je 5x zrychlené):

A teď tedy fotodokumentace.

Nejdřív pár fotek, jak výšivka postupně vznikala. Tady je úplný začátek:

Tady už se to rýsuje:

Rubová strana:

A poslední steh v deset večer! :-)

Všechny tyhle barvy jsem použila:

A fotky detailů hotového vyšívaného obrazu. Jeho rozměr je přibližně 40 x 42 cm.

Z rubu je obraz převážně černý a bílý. Nití mám při vyšívání hroznou spotřebu, tak jsem si černé a bílé koupila obří špulky s návinem 5 kilometrů a jako spodní nit používám ty :-)

Podobné články:

Šťastná noc, vyšívaný obraz Ušila jsem si šicí stroj for my friend