Akryl na plátně, 60 x 50 cm
Vloni touhle dobou jsem trávila pár dní na chatě, zrovna v době, kdy se rojily včely. Tak jsem pořád hlídala roje a kropila je vodou, aby se zklidnily a neuletěly, než dorazí silná mužská ruka, která je z větve umí sklepnout jedním pohybem.
Jednou jsem zas před úly pozorovala, jak krásně ty včely lítají, a najednou koukám, že to se tam shromažďuje roj a postupně mizí v dál. Sledovala jsem ho přes louku na kraj lesíka, nad kterým se zastavil a přemýšlel, kam usedne. Fascinovaně jsem pozorovala, jak nade mnou ty včely kroužej, až mě jedna na znamení, že jsem moc zvědavá, bodla přímo do pěšinky mezi mé dva krásné copy (to si totiž pamatuju úplně přesně! :-)), tak jsem radši zdrhla.
Později jsem se tam vrátila, a když už jsem hledání roje chtěla vzdát, objevila jsem ho nakonec na jednom mladém smrčku. Tvořil krásnou kouli, z které vtipně trčely větve, ovšem pro včelaře to moc praktické nebylo.
Táta roj sklepal do krabice a ještě ji v lese nechal, aby se do ní vrátily i včely, které se předtím rozlétly okolo. (Píšu krabici, i když odborně se na toto používá bedýnka zvaná rojáček. Ten rok jsme ovšem měli tolik rojů, že rojáčky byly obsazené, takže tohle byla obyčejná kartonová krabice.)
K večeru pak šel táta krabici s rojem vyzvednout, a když se vracel, ten pohled se mi prostě zalíbil. Včelař nesoucí roj.
