Tři z obrazů, které jsem namalovala v loňském roce.
(Akryl na plátně, 50 x 40 cm.)
Jaro.
Můj nejoblíbenější.
& tři fáze jeho vzniku:
Strom.
A u toho třetího bych chtěla zmínit, jak přišel ke svému názvu.
Když maluju obraz, obvykle má svůj název hned od začátku – napadne mě zároveň s motivem – nebo ho brzy během malování získá. Jako by ten název byl odjakživa daný a i kdybych mu chtěla přiřadit nějaký jiný, rádoby vhodnější, prostě se k němu nehodí.
Tohle byl zatím první obraz, který vůbec žádný název neměl. Je inspirovaný skicou a fotkou pole, nad kterým pluly mraky a po poli běžely stíny. A ten pohled byl tak úchvatný, že k němu žádný název nepasoval. Všechna slova jako Pole, Louka, Nebe, Oblaka mi zněla hrozně uměle a odtažitě.
Ale nakonec se i k tomuto obrazu objevil název – a najednou byl úplně jasný :-)
Inspirovaný jedním telefonním hovorem s taťkou:
Co teď maluješ?
Pole nad barákem s těma balíkama slámy, jak tam byly v létě.
Takže moderní umění?
Právě že to není moderní, je to zase krajinka…
Vždyť to je moderní téma – balíky slámy.
Nojo vlastně – moderní kupky sena :-)
Takže tedy:
Moderní kupky sena
Ach, já bych také chtěla umět kreslit… Bohužel mi nebylo dáno, tak se chodím kochat k jiným:-)
Děkuju! To mám radost, jestli se sem chodíš kochat :-)
Chodím, o tom není pochyb:-)
Koukám se na ně znova – to jaro je moc pěkný, hodně potěšující na pohled, dodává radost. A ta jeho barevnost fakt na mě dělá dojem jara, kdy svítí sluníčko, ale ještě je dost chladné, takové svěží počasí. Prostě jaro.
A kompozice bezvadná. Ale to jsou u tebe asi všechny.
Strom je zajímavej, tajuplnej. Dálka…
„Jaro“ se původně mělo jmenovat jinak, ale jak jsem ten obraz malovala, měla jsem z něj postupně pocit, že prostě vypadá jako jaro – že nezobrazuje ani konkrétní strom, ani krajinu, ale tak nějak obecně pocit jara….. Tak to je hezký, že to v tom vidíš taky :-)