Letos jsem se byla opět podívat na výstavě Salon výtvarníků, kterou už několik let pořádá Praha 8 v Grabově vile v Libni. Tentokrát to byl už 9. ročník (probíhala 12.10. – 3.11. 2013).
Už na loňské výstavě mě překvapilo, jak hezké věci byly k vidění, a letos se mi zdála snad ještě lepší. Vystavené tam byly především obrazy, ale i různá keramika, šperky, dřevěné věci a dokonce i pár vyšívaných.
Tady jsou fotky děl, která se mi líbila nejvíc nebo mě nějak zaujala – pozor, bude tu hodně obrázků :-)

Úvodní vtípek – od Marie Tomanové.

Jiří Jaromír Kubát – Regulátor modré

Jiří Jaromír Kubát – Odpuzovač špatných snů
Asambláže, koláže a různé „3D“ umění mě normálně moc nebere, protože prostě miluju obrazy, barvy na plátně a obdivuju tahy štětcem… V asamblážích apod. jsem vždycky viděla jen předměty, z kterých to dotyčný slepil, takže mi většinou ani materiálem nebyly sympatické. A buď mi připadaly jen jako kompozice, ale bez myšlenky nebo naopak (nebo ani to ne). Zkrátka mi to nepřišlo jako umění.
Ale díla tohoto pána mě zaujala už minule. Jsou hezká na pohled, vtipná a není to jen abstraktní kompozice, ale zobrazují nějakou myšlenku, nápad. Dokonce bych řekla, že v nich je takové to „něco“ navíc, pocit jakési hádanky, který probouzí v člověku chuť se zamyslet, i když přesně neví nad čím :-)
A ať se skládají z čehokoliv, z plastových součástí, z plechových, z elektronických součástek, tyhle už zbytečné (a skoro bych řekla ošklivé) věci, jakmile jsou součástí takového objektu, najednou přestanou vypadat ošklivě a naopak jako by mu dodávaly ještě další rozměr.
Beba Jerieová: Rybník Dehtář – Jižní Čechy

Milena Lukášová: Pravé léto
Prostě se mi líbily ty veselé, výrazné barvy květin :-)

Martina Štefková: Motýlí rej – chaos

Václav Skala: Moje maminka
Nádherný portrét. Na detailech a vrstvení barev bylo vidět, jak je s láskou propracovaný.
Hana Vrbková: Balet



Tomáš Mladějovský: Stará Praha

Zdenka Wittmayerová

Hana Vopičková

Soňa Rejmánková: Spadla z nebe
Většinou se mi líbí spíš expresivnější styl malby a když jsou v barvě vidět stopy štětce, než když je vše uhlazené a barevné přechody něžné. Tenhle obraz byl ale tak zvláštně dokonalý, že se mi jeho uhlazenost právě líbila. Barvy krásně sladěné a jeho kompozice tak promyšlená, že úžasně vytvářela pocit prostoru, hloubku.

MUDr. Josef Beneš: Kostel ve Zdibech

Pavel Vondrášek: Černoška s banány

Magdalena Rokosová: Opičí král
Opičí král se mi (kromě roztomilého jazýčku a celkového kukuče) líbil asi i proto, že mi svým dekorem a barvami připomínal cibulák :-) Nevím, jestli to byl účel, ale připadalo mi to jako zajímavý spojení, cibulákoidní dekorace na takovéhle sošce.
Toť vše, tak třeba zase za rok :-)






















Krásný portrét!
Balet se mi taky líbí.
Kompozice, kde z jedné strany jsou vytrčené bílé větve břízy a z druhé strany bílá otevřená okna, má něco do sebe.
To ostatní by líp vyniklo naživo – ale díky, že jsi sem dala fotky, protože my pohodlní peciválové máme pak aspoň kousíček přehledu, co je nového.
Jojo, naživo je to mnohem mnohem lepší. Tohle je jen tak pro představu :-)