Tao te ťing

#41
Slyší-li vynikající učenec mluvit o tao,
snaží se ze všech sil je následovat.
Slyší-li průměrný vzdělanec mluvit o tao,
občas je zachovává, občas o ně nedbá.
Slyší-li polovzdělanec mluvit o tao,
dá se do hlasitého smíchu.

Kdyby však tao nebylo vysmíváno,
ani by to nemohlo být opravdové tao.
Proto se praví v mudrosloví:
Tao ve svém jasu zdá se temné,
ve svém postupu zdá se ustupovat,
ve své prostotě zdá se podružné.

Nejvyšší ctnost se jeví jako prohlubeň,
nejčistší bělost se jeví jako poskvrna,
nejrozsáhlejší ctnost se jeví jako nedostatečná,
nejpevnější ctnost se jeví jako vratká,
nejstálejší čestnost se jeví jako proměnlivá.

 

#51
Vytvářet – a nevlastnit,
působit – a nezáviset,
být v čele – a neovládat.

 

#56
Ten, kdo ví, nemluví;
ten, kdo mluví, neví.

 

#58
Proto moudrý
může být příkrý, aniž ubližuje,
může být ostrý, aniž zraňuje,
může být přímý, aniž omezuje,
může zářit, aniž oslňuje.

 

#63
Nahlížej v malém velké,
v nepočetném mnohé.

Připravuj obtížné, dokud je snadné,
prováděj velké, dokud je nepatrné.

 

#73
Tao nebes nesoupeří a vždy dokonale vítězí;
s nikým nehovoří a vždy dokonale odpovídá;
nikoho neláká a vše k němu samo přichází;
zůstává neúčastné a vše dokonale osnuje.

 

Lao-c‘: Tao te ťing
Překlad Berta Krebsová

Sdílet: Tweet about this on TwitterShare on FacebookShare on TumblrPin on PinterestEmail this to someone
Publikováno v rubrice inspirace, texty, štítky , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *