inspirováno Vincentem

kopie Van Gogha: Cesta s cypřišem a hvězdou

Rozhodla jsem se ukázat několik starších obrázků, které jsem zkoušela malovat podle obrazů Vincenta van Gogha. Jsou z roku 2014.

Pamatuju si, že jsem prostě chtěla jeho díla poznat nějak hlouběji. Zkoumat jejich tahy a postup, jak možná vznikala. Jít po stopách Van Goghova malování… Objevila a vyzkoušela jsem díky nim nové odstíny a kombinace barev. A taky bylo zajímavé jednou vědět předem, jak obraz dopadne – že bude vypadat dobře ;-)

Van Goghovy obrazy jde napodobit relativně snadno. Jeho rukopis je tak jedinečný a tahy štětcem tak výrazné, že stačí jen ty tahy kopírovat a tím vlastně zopakovat postup a namalovat obraz. Vystihnout ten správný odstín už bylo složitější. Ale můžu se vymlouvat na to, že moje akrylové barvy zkrátka mají jiné pigmenty a vypadají jinak než jeho olejové.

A občas ty jeho křivé tvary… On sám tvrdil, že mu nejde o správné zachycení tvaru, že třeba u postav nechce přesně zobrazit proporce, ale tvarem vyjádřit dřinu těch lidí a tak podobně. Trochu ho podezírám, že ho nebavilo kopírovat realitu a všechno přesně odměřovat. Že si prostě chtěl hrál s liniemi. Každopádně tahle volnost mě na tom malování opravdu bavila.

Člověk by čekal, že když jsou Van Goghovy obrazy tak působivé, musí být každý tah úplně přesně promyšlený. Ale během jejich malování mi připadalo, že jeho přístup kombinoval promyšlenost a náhodu. Kompozice a barvy (kombinace odstínů, kontrasty) jsou promyšlené fakt hustě. Ale obrazy vznikaly i impulzivně nebo trochu náhodou. Stávalo se mi, že jsem na paletě měla namíchaný zbytek nějakého odstínu nebo jsem v té barvě měla přímo namočený štětec a uvažovala, co s ní. A najednou koukám, že i na originále je pár tahů téhle barvy nečekaně mezi barvou úplně jinou. Že by i Van Gogh občas sáhl štětcem do barvy, co zrovna zbyla na paletě, a pak ji prostě někam mázl?


Své „kopie“ jsem malovala akrylem na 300g papír, 30 x 40 cm. (Až pak ten poslední byl na plátno.)

Nepovedené obrazy většinou skončí přemalované něčím jiným a zmizí. Ty nepovedené na papíře nemá cenu přemalovávat, tak mají výhodu, že někdy zůstanou. Takže uvidíte i ty „nepovedené“ :-)

 

Rozsévač při západu slunce

kopie Van Gogha: Rozsévač při západu slunce

Tohle byl úplně první pokus, malovaný starýma Pébéo barvama, kterých jsem měla jen pár základních barev a vůbec mi nešlo namíchat ty správné odstíny. Takže barvy se nepodobají ani náhodou a tento pokus jsem brzy vzdala :-)

(Tady je originál: Rozsévač při západu slunce.)

kopie Van Gogha: Rozsévač
Druhý pokus (jinýma barvama). Tentokrát jsou ty barvy zas nějak moc výrazné :-))
kopie Van Gogha: Rozsévač

 

Další rozsévač

kopie Van Gogha: Rozsévač
Jeden ze dvou obrazů, který mi dal docela zabrat. A stejně se nepovedl. Jeho působivost a vůbec podstata je v tom, že je tvořen spoustou různobarevných krátkých tahů a tím jakoby vibruje, září… Originál má 2 x 1.6 metru, takže kopie velikosti A3 zkrátka nemůže ten efekt napodobit už jen proto, že tolik tahů se na ni nevejde. Nemluvě o tom, že jsem neměla tak krásnou modrou, jako měl Vincent :-)
Originál je tady: Rozsévač.

 

Váza s dvanácti slunečnicemi

kopie Van Gogha: Zátiší – Váza s dvanácti slunečnicemi
Na každé fotce na internetu jsou odstíny obrazů trochu jiné a v knize, podle které jsem malovala, byly taky jiné, tak když pak svoje barvy porovnám třeba s Wikiart, občas to vypadá, že jsem malovala něco úplně jiného. Ale jinak myslím docela dobrý ;-)
Foto originálu: Váza s dvanácti slunečnicemi.

 

Cesta s cypřišem a hvězdou

kopie Van Gogha: Cesta s cypřišem a hvězdou

Originál: Cesta s cypřišem a hvězdou.

 

Pokračování zde.

 

(A tady se můžete mrknout na díla různých umělců inspirovaná Van Goghem: Inspired by Van Gogh.)

Sdílet: Tweet about this on TwitterShare on FacebookShare on TumblrPin on PinterestEmail this to someone
Publikováno v rubrice obrazy, štítky , , , .

2 Responses to inspirováno Vincentem

  1. Liška píše:

    No týjo, docela prácička!

    K těm slunečnicím ve váze – originál má to pozadí víc do tyrkysova. Viděla jsem ho. V době, kdy mě malířství a malíři zajímali hodně a byla jsem ráda, že některá skvělá díla jsem viděla v originále. Podařilo se mi si ty orig.barvy docela dlouho podržet v hlavě a pak jsem koukala, jak je těžké je věrohodně vyfotit do knih a tak. Ale už můj vnitřní zrak bledne, už si barvy tak nepamatuju.
    A monitory počítačů jsou taky každý jiný. A vlastně by mě zajímalo, jestli lidi vidí barvy úplně stejně…

    • annamae píše:

      To muselo být super, vidět slunečnice naživo. Já to u některých jeho obrazů musím ještě napravit.

      A taky by mě zajímalo, jak lidé vidí barvy. Myslím, že úplně stejně ne… Přemýšlela jsem, jestli vůbec vidíme stejně základní barvy. Všichni třeba říkáme, že obloha je modrá, ale co když každý tu svou „modrou“ vnímá jinak? Co když někdo druhý vidí modrou třeba tak, jako já vidím zelenou? A vlastně to nemůžeme nijak porovnat a zjistit… Připomíná mi to nějakého filosofa, který měl teorii, že nic neexistuje. A když něco existuje, nelze to poznat. A pokud to náhodou lze poznat, nelze to nikomu sdělit :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *