Předpotopní úvahy

Nedávno jsem četla knihu od českého filosofa Karla Kosíka, a protože mě hodně zaujala, rozhodla jsem se opsat z ní pár úryvků. Je to sbírka úvah na různá témata týkající se člověka, společnosti a prostředí, které nás obklopuje. Skoro se nechce věřit, že ty texty byly napsané už v 90. letech, protože spousta myšlenek jako by byla inspirovaná přímo současností.

Jestli se vám dnešní svět zdá občas divný, je tahle kniha pro vás :-) Mně pár věcí osvětlila a působila na mě jaksi uklidňujícím dojmem. Zjistila jsem, že je vlastně pozitivní, že se mi svět a společnost v lecčems zdají divné, horší by bylo, kdyby mi to už všechno přišlo normální :-]

Myšlenky esejí by se asi daly shrnout do pár bodů, ale jak jsou v knize popsány tak zeširoka a občas proloženy odkazy na jiná díla apod., na člověka to zkrátka víc zapůsobí a napadají ho vlastní příklady, na které to pasuje, a další otázky. Asi že už jsem dlouho nečetla nic tak „filozofického“, tak už jsem málem zapomněla, jaký to je… :-)

(Připomnělo mi to článek Let’s Save Great Ideas from the Ideas Industry, který rozebírá, že si dnes myslíme, že každá velká myšlenka může být zjednodušena do praktického balíčku a snadno předána. Ve skutečnosti ale velké myšlenky nemohou být hotovým řešením, které zaujme a potěší – spíš naopak. Že sice něco vysvětlují, ale hlavně nabízejí další otázky a vyzývají k přemýšlení.)

Z čehož plyne, že není úplně ideální dát sem jen útržky textů, protože eseje byly působivé hlavně jako celek. Ale třeba budou někoho k zamyšlení inspirovat i jen tyhle ukázky, případně ho budou inspirovat k tomu, aby si knihu přečetl.

 

Takže tady jsou úryvky ze tří úvah, které mi připadaly obzvlášť zajímavé:

 

Karel Kosík: Předpotopní úvahy (1997)

Město a architektonika světa

quote

Spěch jen nepřítel důvěrnosti a intimity: tam, kde lidi spěchají a nemají čas, jsou hnáni vidinou možného zpoždění a opoždění, tam není místo pro blízké a důvěrné vztahy lidí k lidem a k věcem: na místo důvěrnosti nastupuje odstup a cizota, chladný výpočet a utilitárně pragmatické uvažování, jemuž je kouzelnost a oslnění cizí. Lidé dnešní doby nejsou obklopeni důvěrnými věcmi. Důvěrný vztah vzniká pouze tam, kde počet věcí je omezen a věci jsou přehlédnutelné. Moderní doba naproti tomu chrlí nevídaná kvanta věcí, artefaktů, informací, takže člověk není obklopen milými a blízkými věcmi, nýbrž je zaplavován a pohlcován proudem nespočetných produktů, informací, požitků.

quoteEpocha, která nemá smysl pro vznešené, ztratila také přístup k nekonečnu a tuto ztrátu maskuje tím, že na místo nekonečna nastoluje nepřetržitou a nepřehlednou řadu konečností, konečných účelů a cílů, konečných předmětů a artefaktů, konečných informací a příběhů: absenci nekonečnosti pravé nahrazuje bujením a šířením nekonečnosti nepravé, falešné, nekonečným množstvím dočasných, přechodných, provizorních, povrchních konečností. Se ztrátou smyslu pro vznešené propadá člověk konečnosti a malichernostem, stává se jejich vězněm, pozbývá moci, která by ho vyprostila ze spleti banality a prozaičnosti, z utilitárních a ryze pragmatických záměrů a cílů.

Moderní doba je epochou záměny: ne-pravda se v ní prosazuje jako záměna. Místo vznešenosti, pro kterou člověk ztratil ve 20. století smysl, nastupuje povznesenost a zpupnost. Stavby, které lidi ve 20. století budují, nejsou již zábleskem či projevem vznešenosti, ale viditelným důkazem a svědectvím povýšenosti, tj. arogance a zpupnosti. Člověk moderní doby je po-vznesen nade vším, co jest, protože všechno ponížil na materiál své žádostivosti mít se dobře: proto ve stavbě měst nastupuje místo osvobozujícího vznešena jako jeho náhražka a imitace, spoutávající a mystifikující grandióznost, kolosálnost, mohutnost, impozantnost. Moderní člověk již není mocen syslu pro vznešené, a proto jsou jeho stavby pouze impozantní, nikoli povznášející. Grandiózní stavby nepovznášejí, neumožňují dotyk s nekonečnem, pouze lidi zapřahují do anonymního procesu glajchšaltování. V něm člověk podléhá iluzi, že zaujímá nade vším nadřazené místo, a jímá ho závrať z toho, co jako technik všechno dovede zkonstruovat a zhotovit. Vznešené, které spolu s krásným a důvěrným vytváří poetičnost, mizí z moderních měst zvláštním způsobem. Není vyháněno násilím, není exkomunikováno ozbrojenou silou, ale vytrácí se a mizí tak, že je zaměňováno něčím jiným a lidi si většinou a počátečně této záměny nejsou vědomi; nevědí, že místo vznešeného ovládá moderní město impozance. Tam, kde vládne a všechno řídí spěch a uspěchanost jako normální rytmus života, kdy lidi nemají čas, aby se pozastavili, mizí také čas a prostor pro vznešené. Uspěchanost a vznešené se vylučují. Úžas, který jímá člověka při setkání se vznešeným, vyráží mu dech a přibíjí ho na místo, je něco zcela jiného než mrazivá úděsnost grandióznosti, impozantnosti, kolosálnosti, která člověka pohlcuje, zbavuje ho kritického rozmyslu a odstupu, zařazuje ho do valícího se procesu uspěchanosti, v němž nepřetržitě proudí masy lidí, masy věcí, masy informací, masy sloganů, masy požitků.

Co se stane, jestliže se triviálnost a běžnost, onen každodenní provoz, který zásobuje lidi nejen vším potřebným, ale také nadbytečným, povznese do výšky a zhmotní se v impozantních stavbách moderních měst, a v této imponující grandióznosti a pohlednosti vzbuzuje zdání vznešenosti? Co se stane, jestliže se trivialita povýší nade všechno a jako moderní zpupnost (superbia) zachvacuje místo vznešenosti, tváří se vznešeně, dožaduje se poct a uznání? Tehdy nastává osudová záměna, kdy z měst mizí vznešenost a je nahrazena masovou povýšeností, zpupností triviality.

Jaký je normální, obvyklý způsob, jímž se z moderních měst vyhání poetičnost a nahrazuje se nepoetičností a antipoetičností? Obvyklý a nejrozšířenější způsob, jak jsou města zbavována poetičnosti, je glajchšaltující, ponižující, degradující transformace: krása se mění na pohlednost a líbivost, vznešené na impozantní, intimita věcí je vystřídána agresivitou.

Poetické, nejrůznějšími způsoby vyháněné z moderních měst, není vnější a dodatečná okrasa, kterou se šperkuje reálná prozaičnost. Poetičnost je syntetizující a spojující moc: tam, kde je poetické odstraněno, potlačeno, vyhnáno, rozpadá se pospolitost, Obec, Polis, a pokleslost (degradace) se stává vládnoucí mírou všeho. Obec a město jsou degradovány na grandiózní, rozšiřující se a zdokonalující se systém potřeb (System der Bedürfnisse). Tam, kde je ve městě a realitě „systém potřeb“ monopolním vládcem a diktátorem, zeslabuje se, a dokonce i mizí metafyzická potřeba poetického, pravdivého, vznešeného, život lidí se redukuje a degraduje na shánění věcí, požitků, informací, na zabezpečení komfortem a luxusem.

 

quote

Co je architektonika? Architektonické vědění a konání určuje, co je podstatné a co je vedlejší, definuje cíl (TELOS), kvůli kterému se všechno koná. Architektonika je diferencí, která nejen rozlišuje podstatné od vedlejšího, ale také určuje hlavnímu, důležitému, podstatnému místo nahoře a definuje je jako smysl, kvůli kterému se všechno koná a ve srovnání s nímž je všechno ostatní podpůrné, pomocné, služebné, závislé. Architektonika je taková artikulace a takový rytmus skutečnosti, kdy je život rozdělen na práci a volný čas, na válku a mír, na činnosti nutné a užitečné na jedné straně a činnosti vznešené, krásné na straně druhé, přičemž, a to je podstatou architektoniky, jedno je podřízeno druhému: druhotné je zde kvůli podstatnému: válka je pro mír, kvůli míru, práce pro volný čas, užitečné věci pro krásné, jak říká Aristoteles.

 
quote

Moderní město žije jako fungující systém: žije tak, že funguje. Funguje kanalizace, elektřina, rozvod plynu, odvoz odpadků, zásobování, doprava: pokud se fungování těchto do sebe napojených a propojených provozů zastaví, přestává město žít, stává se mrtvým. Konflikt mezi vladařem a poetičností se v dnešních městech odehrává jako svár mezi fungujícím provozem, který město ovládá a okupuje (a do tohoto fungování zapojuje také lidi), a poetičností, která nefunguje, pouze je.

 

quote

Architektonika světa je sjednocení vznešeného s triviálním, trvalého s dočasným, pohybu vpřed s možností se pozastavit. Architektonika je takové sepětí času, prostoru a pohybu, kde každý z uvedených tří prvků sjednocuje protikladné: čas architektoniky je vzájemná spojitost trvalého s dočasným, jestliže prchavé, prozatímní vytlačí a potlačí trvalé, hroutí se architektonika.

 

Pražské jaro, „konec dějin“ a šaušpíler

quote

Tyto dějiny jsou v koncích také s imaginací, která se zvrtla v jednostranně technickou vynalézavost, zaměřenou na usnadnění a rozmařilost života, nikoli na život dobrý. Pokud se ve 20. století, v epoše „konce dějin“, rozpoutaného nihilismu a totálního ohrožení světa, tvořivá imaginace objevuje, potom pouze jako protest a revolta proti zavedenému vládnoucímu paradigmatu, jako odpor proti němu.

 

Komandující instance

quote

Život bez svátků je jako dlouhá cesta bez hospod, říkával Demokrites. A nejsou města bez náměstí jako domy bez oken, jako temnice a chmurná průchodiště? Náměstí, budovaná kdysi jako prostor pro banální i slavnostní setkávání, změnil konzument na odkládací plochy pro automobily. Kolik míst zbylo ještě člověku, aby mohl prodlévat, zdržovat se, pozastavovat se, rozmýšlet, slavit, setkávat se, shromažďovat se?

 

quote

Nejpočetnější vrstvu v hierarchii, číslo jde do stovek milionů, tvoří masa konzumentů. Ačkoli je obětí systému, ideologie jí vsugerovává, že je jeho pánem: Jsme tu pro vás, jsme vašimi služebníky, v našem ústavu pracují vaše peníze pro vás – tento reklamní slogan vyjadřuje podstatu věci. […] Co je člověk a co z něho ještě zbývá, jestliže se realizuje především a většinou jako konzument? A přesto záleží všechno na něm, na člověku. Jestliže si uvědomí své poslání, jímž je být na světě, a rozpozná, že v současné komfortní jeskyni figuruje jako pouhé příslušenství, může se stát vědomí tohoto rozporu a křiklavého nesouladu počátkem osvobozujícího pohybu: člověk se napřímí a hierarchie se hroutí.

Sdílet: Tweet about this on TwitterShare on FacebookShare on TumblrPin on PinterestEmail this to someone
Publikováno v rubrice texty, štítky , , , , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *